Ivet má “novýho” chlapa

Ivet má “novýho” chlapa

Přijde mi až úsměvné, jak jsem v posledním článku psala o nové vervě k psaní a jak vám povím vše, co se za pouhých pár měsíců událo. A stejně se nic nestalo. Teda stalo, až moc, jenže času je čím dál tím míň a tak jsem se opět k psaní nedostala dřív, jak po dvou měsících. V návaznosti na to, a na moje velmi omezené časové možnosti posledních dnů, potažmo týdnů, se mi čím dál tím víc vkrádá do mysli myšlenka, že se psaním skončím.

Ale ještě před tím, než to definitivně odpískám, existuje jedno velké téma, o kterém bych vám chtěla ještě napsat. Bude to příběh o bezpodmínečné lásce, ne-pochopení, radosti, vyčerpání a v neposlední řadě také o naději.

Myslím, že 2 týdny společného soužití a 9-ti měsících vztahu stačí k tomu, abych světu už představila svýho fešáka a podrobněji popsala naši společnou cestu životem.

Je krásný, myslím, že i moudrý, má šarm, a dokáže být i věrný, když chce. Urostlý hnědooký Slovák s litevskými geny – a ten sexy přízvuk! Každá by mi ho mohla závidět. Potkali jsme se vloni v listopadu, vlastně si to ani moc nevybavuju, ale stopro to byl listopad. A vloni to bylo taky.

Přestěhoval se z Hviezdoslavova (SK) do Kostelce na Hané a byl mi blíž. Přesto by se naše schůzky daly spočítat na prstech jedné ruky kvůli vytíženosti nás obou, však naše láska kvetla dál. Pozoruhodné, že? A to jsem prošla v minulosti několika vztahy na dálku a vždy platilo ono známé “Co oči nevidí, to srdce nebolí” a taky “Sejde z očí sejde z mysli.” Ale musím přihlížet tomu, že mi tehdá bylo jen něco okolo 20-ti a ještě jsem z toho měla prd rozum.

Ba ne, tohle je jiné, řekla bych i nad lidské chápání a rozměry naší mysli.

25. července 2019 nastal zlom. Věci se daly do pohybu neskutečným rázem a tenhle slovenský švihák se rozhodl se mnou sestěhovat. Byl dokonce ochotný přijet k nám do Přerova a žít tu se mnou. Což se divím, už jen pro nevídanou popularitu našeho města. Ehm. Společná domluva byla taková, že to spolu zkusíme týden, jestli to bude fungovat a když by to vyšlo, půjdeme do toho naplno. Chápete ne?! Celkem běžná praxe dnešních párů. Nebo ne? Tak jdeme proti proudu, no a co! Přece nebudu riskovat já a ani on!

Měla jsem trochu strach. O tom, že mám “pár dětí”, o čemž jsem psala v článku letos v lednu, jaksi věděl, ovšem praxe bývá často jiná. Sžije se s nima? Proto jsme na to šli pomalu a bez dětí, zatím. V cizím bytě. Dva de facto cizí tvorové. A to jsme v průběhu onoho týdne zjistili, že nám to nestačí a naše “nanečisto” si protáhneme o pár týdnů.

Divný, že?

Neříkejte, že si pořád myslíte, že jde o člověka. 😉

Tak já vám ho tedy ukážu.

Ať jste v obraze.

Připravit!

Pozor!

Teď!

naše první společná 🙂

Vážené dámy a pánové, to je Bentley. Britský krátkosrstý kocour ze slovenské chovatelské stanice Infinity Amber, kde se 4. 5. 2018 narodil a nese si v DNA litevskou linii. Na naší první společné fotce (viz nad tímto odstavcem) moc není vidět jeho krásné pronikavé hnědo-jantarové oči a proto doplňuji fotkou, abyste si je mohli prohlédnout a dát mi za pravdu, že se mu jen těžce odolává. 🙂

Bentley Infinity Amber*SK, narozený 04. 05. 2018

Proč tolik drama kolem kocoura? Nejen, že kočky miluju, to je jasný, ale taky chci poukázat na vážnost tématu, o kterém se mluví v “kočkařských kruzích”, ale málo se dostávají ven mezi ty, kteří o tom ví pramálo či vůbec a vědět by o tom měli. Dostanu se k tomu později. Pojďme teď na začátek, jak to bylo s Bentleym.

Bentleyho si minulý rok pořídila vlastně spíš mamka, jakožto hlavní “aktérka” naši chovatelské stanice britských koček. Jelikož ale na řádný chov koček žijeme v poměrně malém bytě, rozhodla se, že si chovného kocoura pořídí na půl s další chovatelkou, naší známou, jejíž jméno nebudu zmiňovat. A to tak, že kocour bude nás obou, ale bude žít u ní pro velký dům, kterým známá disponuje a vyhneme se v našem malém bytě “průšvihům” s nechtěným krytím. Protože i krytí koček má svůj řád.

Vše probíhalo v naprostém pořádku a toto řešení vyhovovalo oběma zúčastněným stranám, které se věcně i finančně na všem dohodly. Spolu s kocourkem Bentleym jsme se vídali na výstavách či návštěvách na veterině. Bylo to málo, ale nedalo se víc dělat. U nás Bentley být nemohl. Sice se mezi devíti kočkami jedna, desátá, ještě ztratí, ale chovné kočky pospolu s chovným kocourem? Ne ne, to by nedělalo dobrotu, v tak malém prostoru jako je náš byt.

Jak jsem zmínila už výše, řádný chov má spoustu pravidel, která se musí dodržovat, aby majitel/chovatel (nejen) koček nespadal pod “množky” a nepodporoval množírny a množení. My s mamkou jsme obě proti tomuto bezohlednému a lhostejnému chování. Abyste mohli být chovatelem koček, musíte splňovat přísná kritéria chovatelské organizace FiFe a přistupovat k chovu opravdu zodpovědně. V praxi to například znamená stále dělat testy všech koček, nemnožit jak na běžícím páse a pečlivě vybírat, s jakými kočkami a kocoury se vaše kočky dostanou do styku. Existuje spousta chorob, které jsou přenosné jen obyčejnou slinou, a kočky, jak vědí jistě i jejich “odpůrci”, slíznou kde co.

Naše známá, které jsme věřili, však spoustu pravidel, o kterých ani nebudu psát, hrubě porušila, což nám sama, při odchodu z veterinární ordinace, 25. 07., kde byl Bentley na očkování, nevědomky naznačila. V první moment nám to nedošlo a myslely jsme si, že jde jen o nepochopení z naší strany. Známá tedy s kocourem odjela domů a v nás to začalo “drabat”. Ještě ten samý večer jí mamka psala a společně se domluvily, že bude lepší, aby jsme si kocoura vzaly a už byl jen v naší péči. Nebylo o čem přemýšlet, kocoura prostě vezmeme k nám a staneme se tak jedinými majiteli. Jenže kam ho teď dát….?

Štěstí v neštěstí se podařilo kocourka ubytovat v paneláku, kde žijeme, a sice v bytě u naší dlouholeté známé, sousedky, paní M. Ta je nyní na dlouhodobé dovolené a tak souhlasila, že kocourka můžeme na týden (obvyklá doba karantény, kdy se provádí “novému” zvířeti testy, než jej vpustíte mezi ostatní zvířata) u ní ponechat. Nemohly jsme kocourka dovézt k nám domů a oddělit jej jen do jiného pokoje, protože k naší smůle zrovna se zrovna mrouskaly dvě kočky (=mrouskat se – výraz pro kočičí říji) a proto by byla karanténa přímo v našem bytě pro kocoura až zbytečným utrpením – nejen, že ze dne na den o rodinu, ale ještě mu něco tuze voní a on ani nemůže? Moc stresu pro tak malého tvorečka.

Při příjezdu do nového obydlí se vzal kocourek k veterináři a provedly se potřebné testy. Bohužel, už za 5 dní dorazily první výsledky a nebyly vůbec dobré, ba přímo příšerné. Pokud vytrhnu slova z úst pana doktora, bylo to takto: “Už jsem viděl kde co, ale takovou hrůzu bakterií, co má Váš kocourek, jsem ještě neviděl. Stafylokok, Streptokok, Mykoplasma,…” a pokračoval “..odhadovaná léčba minimálně 4 až 6 týdnů pomocí antibiotik, doporučená karanténa 1 až 3 měsíce..”

Nezmohla jsem se na nic jiného, než na pláč. Tak miloučký kocourek a tak nemocný, bolelo mě z toho srdce. Nejen, že za ním do momentálně prázdného bytu chodím každé ráno před prací, hned po práci a ještě večer na 3 – 4 hodinky, což je celkem vyčerpávající, ale taky to, jak je ten kocour vždy šťastný, že za ním já nebo mamka přijdeme. Beru si ho do náručí a on si mě přitáhne a drží pevně, abych mu neutekla. Rve mi srdce, když ho vždy vidím se smutnýma očima při mém odchodu zpět dolů, do našeho bytu. A představa, že to tak bude ještě minimálně měsíc je opravdu na mašli. Nehledě na to, co to pro nás znamená z hygienického hlediska: doma se v chodbě převléct, teprve pak jít za kocourem, s kocourem se pomazlit a pobýt s ním, pak se v chodbě postříkat od hlavy až k patě dezinfekcí a jít domů. Tam se v chodbě rychle převléct a umýt si ruce a nohy antibakteriálním mýdlem, teprve pak můžeme sáhnout na cokoliv doma.

A přála bych každému, kdo tvrdí, že kočka nemá duši a není věrná, aby viděl, jak moc je tenhle tvoreček šťastný, že mu můžeme dát každý den alespoň pár hodin svého času.

Léčba se zahájila a bere teď třikrát denně nějaké léky, nad kterými má přehled mamka a já věřím, že se nám doba karantény a léčby zkrátí na minimum a budeme brzy všichni spolu. I když, ještě to bude “oříšek”, seznamování se smečkou 9-hlavé saně :).

Chvála Bohu, že jsme v čase krytí Bentleyho a Emilky, byly čisté všechny testy a tak se nám narodila zdravá koťátka vrhu F.

Držte nám tedy pěsti, ať se Bentley brzo uzdraví a už není sám, ale s náma! 🙂

Pac a pusu.

Napsat komentář