Když příroda selže…
...vždy je naděje

Když příroda selže…

..aneb umělý přechod jako jediná cesta ke zdraví?

Víte, někdy se můžete třeba postavit na hlavu, ale některé věci prostě nevyřešíte. Moc pozitivně a optimisticky článek nezačíná, ale život holt není jen procházka růžovým sadem. A nebo je, ale sadem plným trnitých růží. Občas. No a taky, už jsem popravdě z toho všeho unavená, spadly mi růžový brýle a možná i kvůli lékům, co teď beru, jsem taková nějaká mírně zoufalá a cynická.

Když jsem koncem letošního října začala mít akutní žaludeční a střevní potíže, ani by mě ve snu nenapadlo, že zase skončím v nemocnici, budu muset podstoupit další operaci a bude mě čekat rozhodnutí, které v každém případě drasticky změní můj život.

No a vidíte, neuběhl ani měsíc a já už jsem 2 týdny po operaci, a taky relativně vysmátá, oproti původní prognóze. I když je to boj tak jako tak.

Pojďme na začátek dalšího příběhu o nemoci záhadné a stále málo probádané.

Homeopatie je směr, kterému věřím. Řekla bych, že i díky Arnice se vše po zákroku skvěle hojí. 🙂

Věřte, že kdyby existovala potravina, bylina, látka, či jakákoliv aktivita, která mě zbaví endometriózy, hned do ní jdu. Bohužel v případě endometriózy nic takového neexistuje a stejně tak, jak každý zvládáme jinak bolest, i při tomto onemocnění na každou ženu působí něco jiného, pokud vůbec něco. V zásadě není ale na endometriózu žádný lék. Existuje spousta preparátů, léčiv a všemožných terapií, které příznaky nemoci zmírní, ale nefungují u všech případů, tudíž je to spíš o metodě pokus omyl, což vás mnohdy může vyjít na slušný balík peněz, kopu času a ztrátu chuti do něčeho dalšího jít (když už 150. zaručená kůra nezabrala). Abych pravdu řekla, na mě vždy nejvíc fungovalo se hodit do pohody a neřešit tolik to, že jsem nemocná. Nicméně si stejně ložiska v těle rostla dál, což způsobovalo nemalé potíže. A nemoc zase o sobě dala vědět.

moje alternativní lékárnička – za těch pár let už značně “prořídla” 🙂

Před první operací jsem se snažila opravdu vehementně téměř 4 roky, abych v sobě rozbila jednu malou cystičku, jež mi “okupovala” levý vaječník. No a stejně mě stres z jisté situace dohnal na operační stůl a já nemohla být vděčnější, že mě operace zbaví fyzické bolesti. Už pak zbývalo jen vyřešit i tu psychickou záležitost.

Po návratu z nemocnice jsem hlavní spouštěč stresu (a patrně i bolestí a vzniku 3. stádia endometriózy) “vypnula” jedním rozhodnutím a byl klid. Asi 3 měsíce. V té době jsem odmítla léčbu hormonální antikoncepcí (dále jen “HA”). Nejen protože jsem tomu nevěřila, ale taky z toho důvodu, že mám s HA už dost nepěkné zážitky s 8 centimetrovým “nádorem” na játrech (více v článku zde). Navíc mi doktoři po operaci v lednu 2018 radili, že by bylo nejlepší, kdybych vůbec nemenstruovala. “Ani si nemyslím.” v duchu jsem reagovala na navrhovanou “léčbu” a vnitřně s tímto nesouhlasila. Vždyť přece tohle není cesta, není to přirozené nemenstruovat.

tajemství lonského léta 🙂

Jo, dokud nezačnete menstruovat tak, že chodíte co 30 minut na toaletu – ano i v práci, když na věc přijde a neděláte nic jiného, než vylíváte (nejobjemnější) kalíšek přetékající krví. Chápu, chuťovka. Jenže hlavně realita. Únava, skleslost, nechuť, o tom radši ani nemluvím. A bolest? Ne každý den, ale často. Spíš se staly vzácné ty dny, kdy nic nebolelo. Bylo jich pár v měsíci. Ale převládaly nepříjemné tlaky, tupá bolest v pravém stehně (jo jo, tam taky). A čas od času, asi ob cyklus – bolesti takového rázu, že zblednete až modráte, třepete se a čekáte na smrt. Jako fakt. Ani váš “oblíbený parťák” Algifen na bolest nezabírá. Nemůžete chodit, narovnat se. V podstatě jen ležíte v klubíčku a přemýšlíte, jestli je to vaše poslední hodina. Doopravdy. Tak moc silná bolest to byla.

Pak se ale zase otřepete a gratulujete si, jak jste to zvládla. O tom, že dodržujete zdravou bezlepkovou a částečně bezlaktózovou stravu, odpíráte si toho, co milujete (pizza!!!) a stejně vám není dobře, nebudu psát. Pokud někomu toto funguje, skvělý. Neříkám, že nebudu dál dodržovat zdravou stravu, ale občas si prostě ten knedlík se svíčkovou nebo pořádnou pizzu se špenátem prostě dopřeju. A stejně, jak jsem psala v článku (odkaz zde), nikdy nebude existovat dieta, která nás všechny spasí, tomu zkrátka nevěřím.

Nicméně, i přesto vše, ultrazvuk byl čistý a jak je bohužel známo, endometrióza se dá stoprocentně diagnostikovat či vyloučit jen operativně (naštěstí ve většině případů “jen” laparoskopicky, i když je to zásah do těla, je to oproti “velkému smajlíku na břiše” zázrak dnešní doby (dřív se rozřezalo břicho dole v podbříšku a jizva pak vypadala jako mega úsměv od ucha k uchu – tj. od boku k boku, ale jen jako úsměv vypadala, úsměvná fakt nebyla.), takže se běžnou kontrolou na gynekologii víc zjistit nedalo.

aspon se to říká 🙂

Ani jsem nikde nepsala a nezmiňovala, že mi na preventivce v lednu našel gynekolog další endo cystu (samy nezmiznou, musí se jedině operovat, jinak kdyby praskla, jde o minuty, protože je plná staré krve a hrozí otrava krve), která měla něco okolo 2 cm. Při odchodu z ordinace jsem jen brečela. Pan doktor navrhl, že ji budeme jen sledovat, ať dojdu cca za 3 týdny a rozhodne se, co dál. Po třech týdnech bylo vše čisté bez známek cyst. Kontrola tedy v lednu 2020, pokud nebudou potíže.

A ejhle. Další dva “kolikové stavy” se přišly ukázat. Jeden koncem března noc před výstavou (článek zde) a druhý někdy v červenci. Pak ticho po pěšině až do října.

Nepřišlo to jako vždy průvodem bolestí a kolik. Ne, ne. Přišlo to od jiného konce, a to doslova. Průjmy a nechutenství, pocity na zvracení, že jsem si myslela, spíš že mám salmonelu, než aby to měl být projev endiny. Do toho masivní krvácení už 12. den, nedalo se. Šla jsem k dr. Teda, až třetí den nevolností, první dva dny jsem nebyla schopná vylézt z toalety. #SorryJako. Třetí den to jakš-takš už šlo. Dostala jsem cenné rady a medikamenty, stejně se paní doktorce nelíbilo, že už tak dlouho menstruuji. Poslala mě proto do nemocnice na gynekologii a další testy.

…i přesto vše je vždy naděje 🙂

Zase jsem to citlivka nedala a brečela. Ještě, že mám tak skvělého přítele, který neváhal, vzal si v práci “půlden” a do nemocnice mě odvezl. Nebyla jsem na to sama, i když zjištění, které v nemocnici následovalo, mi moc k pocitu blaženosti nepomohlo. Je tam. Ještě větší než vloni. “Já teda vidím něco na levém vaječníku cca 5 cm, asi endometriom,” zaznělo z úst pana doktora. Víc už vím jen to, že mi řekl, ať se jdu obléct, dá mi léky na zastavení krvácení (a cyklu) a vezmou mi krev. Pak jsem zase brečela. A brečela jsem až do té chvíle, než jsem v noci únavou usnula.

Nebýt všech lidí kolem mě, co to se mnou nevzdali, vzdala jsem to já. Takový život jsem si nemalovala, co jsem komu doprčic udělala? I když vím, že jsou na tom lidé i hůř, v ten moment vám to prostě nedojde a přijde vám, jak je celý život děsně nefér.

Vyzvedla jsem si v lékarně silné léky Norethisteron na potlačení cyklu a hned volala do Nového Jičína, abych se objednala. Objednali mě na 8. 11., přítel si zase vzal volno a do nemocnice v Novém Jičíně mě toho dne odvezl.

driák Norethisteron (aneb jak jsem si dělala srandu, že už mě začali konečně léčit na HySTERii :)..

Po návštěvě “poradny” a provedené indikaci v Novém Jičíně se mi mozek zalil do černočerné tmy.

Ano, je to endometriom. 5×5 cm. Vyoperujeme jej, ale nechápu, proč jste nebrala HA, jak jsme Vám doporučili? No zkrátka, vězte, nebudeme Vás operovat do nekonečna. Teď odoperujeme cystu, zkontrolujeme další ložiska a srůsty, ale naše další doporučení je následující: Buďto ihned otěhotníte nebo Vám uměle vyvoláme přechod, alespoň na 3 měsíce, abyste se doléčila. Takže jak se rozhodnete?

Pardon, cože?” zaznělo mi v hlavě. To opravdu nemám jinou možnost? Těhotenství je krásná věc, bez pochybu, ale neměla by být promyšlená a stavěná na pevných základech a rozhodnutí, že to chci (nejlépe i já i partner)? Za druhé, nikdo se mě nezeptal, jestli vůbec mám s kým. A za třetí, proč o tom mluví, jako by to mělo být, tak jednoduché jako: “Běž do obchodu a kup si rohlík.” A na druhé straně umělá menopauza ve 30 letech? Jsou to jen tři měsíce, to se přece dá zvládnout, neeeee?!

Po odchodu z ordinace už mi ani slzy netekly, to už bylo čiré zoufalství. Začala jsem přemílat a jediné, co mi přišlo jako schůdné řešení situace bylo, abych se už po operaci neprobudila. Problém by byl vyřešen. Ano, takto bezvýchodně se situace v mých očích zdála. S operací už jsem byla smířená a všemu odevzdaná, ať se děje vůle Boží.

A děla. Tentokrát endometrióza nebyla tolik rozsáhlá jako vloni, cystu odebrali, další ložiska v pánvi také a “rozstříhali” mi pánevní srůsty, které pravděpodobně způsobovaly všechny ty bolesti. Uf…Zvládala jsem ten post operační proces tentokrát moc dobře, hojila se rychle a bylo mi o dost líp, než před ní. Jestli za to mohly i ty léky, které ustavičně beru na zastavení cyklu, homeopatika, podpora rodiny, optimismus i v “beznadějné” situaci, dobrá konstelace hvězd, karma či čokoláda, fakt nevím, ale je mi zatím nejlíp za posledních 5 let. Jsem sice furt unavená a prospím většinu dne, a když nespím, tak neustále žeru, páč mám fakt neskutečný hlad (ne chutě, ale hlad!), ale Bože! Jsem šťastná, že nemám bolesti a hlavně! Nemám menzes už od konce října, nevěřila bych, že to řeknu, ale je to sakra osvobozující!

O to víc mi vykouzlila úsměv na tváři paní doktorka po operaci, když mi na místo umělého přechodu nabídla variantu kontinuálně užívané HA s dienogestem pro zmírnění a zpomalení růstu endometriózních ložisek a zejména cyst .

Poprvé mi někdo erudovaný z “vyšších” instancí řekl, že na endometriózu lék není, jediné řešení je tedy pozastavení cyklu pomocí HA bez pauzy na menstruaci, pokavaď se na těhotenství ještě necítím. Tleskala jsem jí i sama sobě a “plácly jsme si”. Pořád nevím, do čeho jdu a neříkám, že se tomu poddám na 100 % a zanevřu na ostatní cesty a doplňky, jenže, už mi není 20. Nemám čas experimentovat, i když ani tady není 100% záruka, že se endolina neprobudí. Ale nechci znovu na stůl, nechci znovu trpět a pak třeba zjistit, že už byla endometrióza natolik rozlezlá, že mi museli vzít třeba vaječník, dělohu nebo kus střeva. Uvidíme, co léčba HA přinese. Mám z toho moc strach, pochybnosti, ale beru teď vše, i to, co se mi příčí a dle vlastních slov “je proti přírodě”.

kalíšek, maliník a textilní vložky na chvíli schovávám a připravuju se na nové “dobrodrůžo” s Calletem – asi Ital, tak snad nám to půjde dohromady 😀

Držte mi pěsti a já zase něco brzo postnu, jak jde léčba. Kolik mi zbylo vlasů na hlavě a kolik jsem (ne)přibrala na váze.

A propo!!!

Za 21 dní jsou Vánoce! Tak si je všichni užijte v klidu a pohodě, tam, kde je vám nejlépe. Ať už o samotě nebo v obklopení vašich nejbližších.

Popřejme si lepší zítřky s příchodem roku 2020, hodně štěstí (o tom to taky někdy je), lásku (ta dokáže zázraky) a hlavně zdravíčko! Ostatní si koupíte za peníz a mnohdy to vše materiální má jen pomíjivou hodnotu.

A více optimismu a méně hysterických a depresivních výlevů (byť způsobených hormony).

Ivet, za všechny kočky, co mají 9 životů!

♥️

Napsat komentář