17.5.2016
Dnes, stejně jako každý týden, jsme po práci zašly s kolegyňkou na bazén. Jelikož si tam nechodíme popovídat, ale zasportovat, tak se snažíme vždy dosáhnout alespoň 20 uplavaných bazénů. Jediný moment, kdy si můžeme něco sdělit, je pouze tehdy, kdy doplaveme k břehu, nebo po dosažení 20ti bazénové „štace“, a to si pak jdeme na chvilku zarelaxovat do vířivky. 🙂
Při úterku bylo poněkud přeplněno, opravdu jak se říká „hlava na hlavě“, tak byl „plavec na plavci“, horko-těžko člověk našel místo ve stejné lajně, ve které začal, od břehu k protilehlému břehu.
Byly jsme asi v půlce uplavaných bazénů, kdy jsem si všimla, jak se podél pravého boku bazénu objímá ve vodě pár. Jen jsem nevěřícně poznamenala, že je tu přeplněno plavci a oni se přišli objímat, přišlo mi to trochu zvláštní. Kolegyně hned (ironicky) odpověděla: „Ty to nevíš, že v bazénu je to nejlepší?“ Říkám: „Aha, asi nemám tu zkušenost, budu to muset někdy zkusit.“ A plavaly jsme dál.
Prohodila jsem tuto větu na začátku následujícího bazénu a ani jsem nebyla na jeho konci a vidím, jak se kolmo ve vodě doslova valí menší muž vietnamské národnosti s rozpaženými rukami, jak kdyby se chystal někoho obejmout. Svou pozici nezměnil ani, když to vypadalo, že do sebe narazíme.
Trošku jsem se polekala a abych se mu vyhnula, stočila jsem se ke kolegyňce, která se už smála a povídám jí „já to s tím objímáním nemyslela zas tak vážně, ale jak je vidět, Vesmír naslouchá“.
Náhoda nebo záměr, vyšlo to moc hezky, přesně na základě mých slov.
Zkrátka, nikdy nevíte, kde na koho narazíte, ale můžu Vám říct jedno, pozor na to, co řeknete. Občas i obyčejná slova mají někdy velkou moc.
