Pan Božský

Pan Božský

Protože jsem žena, budu psát o mužích, muži si převedou podle sebe na ženské pohlaví 

V tomto scénáři budou figurovat tři hlavní postavy: Pan Božský, Princ na bílém koni a ten „Pravý“. Nebo jde o tři různá slova popisující jednu a tatáž osobu? Já osobně si nemyslím, že tomu tak je, ale možná se jen pletu a existují lidé, kdyby jen 1% populace, kteří mají více štěstí než ostatní. Minimálně v tom, že potkají takzvaně „tři v jednom“.


Domnívám se, že ale ne vždy a ne ve všech případech existuje takováto varianta dokonalého protějšku pro nás, který se může „chlubit“ titulem „ten pravý“.

Pokud se podívám na definici pana Božského, tak je to někdo, kdo vás okouzlí a Vy ani nevíte pořádně čím. Nechová se k Vám, tak jak by měl, ale i přesto jste zaslepené tím kouzlem, které možná jen otázkou času pomalu vyprchává. A Vy možná slýcháváte z nejrůznějších stran „Tento chlap není ten pravý pro Tebe“. A možná mají skutečně pravdu.


Ale kdo je vlastně pro nás ten pravý? Jak je možné, že nám blízcí lidé, to vědí kolikrát lépe, než my sami?

Když se vrátím k mojí subjektivní definici pana Božského, z vlastní zkušenosti vím, že není všechno zlato, co se třpytí. I já potkala takového muže. Božský.
Tedy … svého času jsem ho tak mohla přezdívat. On tím pravým nebyl ani za mák. Ale od prvního okamžiku byl jiný než ostatní a pravděpodobně věděl, „jak na to“. Jiskra přeskočila (aspoň co se mojí osoby týče) a byla jsem okouzlena – až bych řekla očarována. Něčemu takovému se prý říká „chemie“, jiní to označují jako setkání se se spřízněnou duší atp. A někteří to prostě neřeší. Nicméně přišel, „zabodoval“ a napáchal víc škody než užitku. I to se stává.


A kdo je vlastně Princ na bílém koni? Tak jako v pohádkách. Pohledný, charismatický a chytrý mladík, který by šel přes hory přes doly, aby svou princeznu vysvobodil ze spárů draka – i za předpokladu, že ona o to třeba nestojí. 
Proč? Protože mu chybí to, co má pan Božský.

Zde možná přichází na řadu „ten Pravý“. Je to tak, že spojením pan Božského s Princem, vzniká ten nejdokonalejší partner? Kdo ví. Byl by pro nás vlastně pan Božský Božským, kdyby se choval přesně jako Princ? Jsme schopni si na tuto otázku upřímně odpovědět? Nebo člověk doopravdy potřebuje jistou dávku dobrodružství a risku, aby byl spokojený? Spokojený a ani šťastný nebude ten správný výraz.

Ale co je tou pohonnou sílou, která nás žene za tak nedosažitelným a nedostupným cílem?

Asi i zde bude platit teorie Zákonu přitažlivosti – „To co vyzařuješ, stejné přitahuješ. Jako magnet na magnet.“ Tedy pokud si nebudu jista, jak by měl ten pravý vypadat, jak by se měl chovat a velmi podstatná skutečnost – zda ho vůbec ve svém životě CHCI – neobjeví se? Nebo máme každý jinak „postavenou“ cestu k cíli? Někteří krásně uhlazenou a jiní hrbolatou plnou výmolů?

Přeje štěstí připraveným nebo ve skutečnosti jen přehlížíme ty správné příležitosti? Jsme snad jen zaslepení vlastními ideály?

Možná se vše ukáže v ten Pravý okamžik 

 

(Děkuji T. za fotku k příspěvku)

Napsat komentář