- 6. 2016
Dneska se mi stala taková vtipná historka s mamkou.
Psala mi do práce smsku, že se sejdeme po práci ve městě. Prý si tam něco hezkého vybrala a chce mi to ukázat, že možná i budu závidět trošku.
Nějak jsem si to přebrala po svém a myslela si, že si teda vybrala nějaký kousek oblečení, něco hezkého na sebe, léto se blíží, a to jediný mi tak dávala smysl, když říkala, že bych mohla i trochu závidět. 🙂
Dnešní počasí bylo trochu nevyzpytatelné, nejdříve krásně svítilo sluníčko, pak začalo být velmi dusno až propukla velká bouřka…
Když jsem měla za pár minut končit, bouře ustala a snad jakoby začalo znovu místy svítit sluníčko. Jakmile „padla“, rychle jsem se vydala na smluvené místo. Na kole, jak je u mě zvykem, bez kola už nedám ani ránu 🙂
Říkala mi, že mě počká u kavárny In Kafé, kterou najdete u nás v Přerově na Žerotínově náměstí. Prý obchod, kde si něco vybrala, je hned vedle. Vím, že kousek vedle (asi ob jeden dům), je skutečně takový malý butik s oblečením, moc často tam sice nechodíme a nevím, že by tam mamka někdy vůbec nakupovala, ale tak proč ne, když se něco za výlohou líbí, vkročíte tam, to je hned.
Už jsem byla kousek a vidím ji z dálky, jak jde po boku strýce, který bydlí s tetou o ulici dál od kavárny. Říkala jsem si „Potkala zrovna strejdu, jak venčí jejich pejska…“. Jenže, nevypadalo, že by se chtěla zastavit a na domluveném místě na mě počkat, šla dál a už jsem je viděla odbočovat za barák směrem k domu, kde právě strýc bydlí.
Zahulákala jsem a konečně jsem je zastavila.
K mému údivu jsem Matýska (tetin pes) nikde neviděla, ale tak nic nezvyklého, prostě se jen mohli potkat ve městě. Na tom až tak nesejde. A mamka strýcovi říká: „Tak jo, my už půjdeme domů.“. Nechápavě jsem se zeptala, jestli mi teda nechce ukázat tu věc, kterou si vybrala a jít si ji rovnou koupit. A ona na mě klidným hlasem:“To je dobrý, strýc už to viděl, šel mi poradit a tvrdí, že dobrý.“ To jsem byla „vyjevená“ ještě víc, co si to mamka v tom butiku vybrala, že jí musel radit zrovna strýc?
Nebyla jsem sto pochopit, o co teda vlastně šlo. Tak rezignovaně říkám:“Dobře, tak proč se na to nemůžu jít podívat a ty si to rovnou nekoupíš?“. Strýc ještě dodal něco ve smyslu:“Však co na tom uvidíš, normálka.“ …“Vyzvedneme to s tátou v pátek po práci.“ hned namítla mamka. Už jsem to fakt vzdala, říkám, že teda vůbec asi nevím, která bije.
A mamka najednou „no přece to kolo, vždyť jsem ti říkala, že jdu vedle In Kafe do obchodu na něco hezkého!“
No jo, jenže, kdo je Přerovák, tak ví, že vedle kavárny „In Kafe“ žádná prodejna s kolama není. Terpve asi ob dva baráky, trošku detail. Blíž je rozhodně ten obchůdek s oblečením. Ale tož… nakonec jsme se domluvily 😀
