UPOZORNĚNÍ: TOTO NENÍ ŽÁDNÁ REKLAMA NA DOMÁCÍ (NE)ŠTĚSTÍ!
Není to tak dávno, kdy světlo světa spatřil můj článek s názvem „Pan Božský“. Trošku amatérsky, zda-li se to tak dá při tomhle vůbec nazvat, jsem se pustila do srovnání tří mužů.
Pana „Božského“, „Prince na bílém koni“ a „toho Pravého“. Mluvila jsem tehdy o tom „štěstí“, pokud nalezne ve svém životě žena všechny najednou. Čili 3v1.
Po mých zkušenostech mi to v mém případě přišlo vždy jako utopie. Šťastně zadané/vdané kamarádky se mě snažily přesvědčit o opaku, že určitě na mě někde ten pravý čeká. Smála jsem se tomu a kritizovala tyto řeči naprosto bez obalu. Nevěřila jsem tomu, že by na mě někdo měl někde čekat, holt jsem si v tomhle životě vybrala, že budu sama. Karmicky. Logicky.
Přesto jsem někde vnitru duše doufala, že to bude pravda. Že přece někde musí být.
A byl. I když to tak z počátku vůbec nevypadalo.
Byl pohodový jarní den. Duben 2019. Všechno kvetlo, sluníčko hřálo a ptáčci venku štěbetali. Tehdy „to“ přišlo. Naprosto spontánně, zásah z nebe. Ze začátku mi „to“ přišlo jako nadsázka a říkala jsem si, proč ne, nemám co ztratit. Nebudu do „toho“ investovat víc, než je třeba a budu „to“ spíš pozorovat jako nezaujatý divák z povzdálí, dá-li se to tak vůbec říct.
Na první schůzce bylo vše hezké, popravdě jsem nebyla vůbec nervózní a cítila jsem se úplně klidně, sebevědomě a bez rozpaků. Byla jsem okouzlená a připadalo mi to vše tak pohádkové jako ve snu. Jakoby to ani nebyla pravda.
Mělo to vše ale malý háček. No, malý. Z malého háčku byl velký háček, a když věci začaly být a zdát se až moc vážné, začala jsem couvat. Byl to jen strach nebo mě varoval rozum, který ze začátku toho všeho nového a nepoznaného zůstal stát?
„Běžná věc“, říkáte si. „Proč nám vůbec píšeš o něčem takovém všedním? Známe to snad všichni, jaké to je, zamilovat se.“ No… dovolila bych si říct, že opak je pravdou!
Trvalo dlouho, než jsem rozhodla, že je ten správný čas vám o tom říct. Jednak z důvodu toho, že jsem čekala, co se bude dít dál a taky proto, že jsem o tom ani nechtěla mluvit. A taky ani nesměla.
Nicméně nastal čas promluvit.
Tady a teď.
Bez Tebe …i s Tebou.
Může to vypadat tak, že mluvím o zamilovanosti a vztahu, ale to už bych nebyla já, abych si pro vás nepřipravila trochu peprný začátek s mírně přiostřeným průběhem a sladké vyvrcholení. Anebo taky jednu velkou povídku, o něčem tak jednotvárném a přesto dvojsmyslném, ale pravdivém. Ruku na to!
Kdyby vám někdo řekl, že existuje váš dokonalý protějšek, spřízněná duše či vaše nedílná součást a běhá tam někde venku, stačí tomu jít jen krapet naproti, ale zaručí, že ho najdete, jak byste reagovali? Někdo na to nevěří, jako já. Někoho to vůbec nezajímá. A naopak někdo by dal vše za to, aby ho/ ji, tu součást naší osobnosti, která nám tolik v naší bytostné plnosti tolik chybí, aby ji našel.
Udělat pro to opravdu vše, aby tu pravou lásku našel. A je to opravdu to řešení? Budeme pak doopravdy šťastní? Ale o tom tenhle článek není, třeba zase jindy.
Důležité je se zamyslet nad tím „udělat vše“.
Co kdyby někdo přišel s tím, že má řešení a najde vám tu pravou lásku? ¨
Stačí málo – podstoupit pár testů, aby se podle vašich genů, vlastností, zálib, vkusu a temperamentu či povahy našla vaše chybějící součást.
Divné či nelogické? Možná. Ale stojí to za to si to aspoň vyzkoušet. Z čiré zvědavosti, aspoň.
I kdyby vysvitla jen malinká naděje, že to pak bude to pravé ořechové, na co jste celý život čekali.
A když to vyjde, bude to jen příjemný bonus na celý život. Krásnější konec už to nemůže ani mít.
Tak kde je? Podepíšu vám vše, co máte! Chci lásku!
Dobře.
Zavřete oči… pojďte.. ještě pár kroků..a .. otevřete je!
Tady je.
Stačí jen málo – řekněte si své „ANO“ a je váš!
Nikdy jste ho před tím neviděli, ale podle všech těch testů, kterými jste prošli, je zaručené, že je to ten pravý nebo pravá. Tak kde je problém? Nebylo náhodou vaším snem si vzít svou drahou polovičku? Je vědecky dokázáno, že lidé věří všemu, co je vědecký dokázáno. A tady máte vědecky dokázáno, že jste určeni jeden pro druhého. Jednoduché jako facka.
Tady nastal bod, kdy jsem si říkala, že to není jen tak ledajaká sranda a couvla jsem. Nejspíš jsem přišla o příležitost poznat pravou lásku, a proto jsem řekla „NE“ tomu nejúžasnějšímu chlapovi pod sluncem. Tedy aspoň tomu zdánlivému.
A pak jsem potkala Honzu. Mého současného partnera. A zda-li je ten pravý, fakt netuším. Podle toho, jak mě občas vytáčí a já jeho, bych řekla: „Těžko„. Ale víte, co?
To nejlepší a daleko větší dobrodrůžo je to, že na to musíme přijít sami, bez testů a opravdu poznat toho vedle nás. Prozatím bez papíru. A když nám Bůh dá, tak bude i papír.
Ale teď se večer podíváme spolu v televizi na TV NOVA na ty, kteří si své „ANO“ na „První pohled“ řekli a budeme jim držet pěsti! své „ANO“ na „První pohled“ řekli a budeme jim držet pěsti!
Ivet napsala, Honza odsouhlasil.