Dnešní článek není úplně mou tvorbou, ale nevystihla bych pojetí chovu lépe, než autorka níže uvedeného textu, od které mám souhlas toto moudro sdílet. Tímto, ještě jednou děkuji paní Evě Iltisové.
CHOV koček je…….
Krásný koníček.
Po čertech drahý, ale to vám nikdo neuvěří. Nikdo „normální“ si neumí představit, že se najde blázen, který vysolí 1000-3000 EURO za tříměsíční kotě, o kterém si sice zjistil vše, co mu byli ochotni majitelé rodičů , případně dalších předků sdělit, ale které nikdy neviděl. Neví, jaké to je, těšit se a čekat dlouhé měsíce, zda naše volba byla správná . Neví, že solidní chovatel vysolí za zdravotní testy rodičů několik tisÍc, mnozí i desítky. Netuší ani, že zodpovědný odchov jednoho kotěte vyjde bratru 4-6 tisíc , za předpokladu, že je březost, porod i odchov vrhu zcela bez komplikací. 
Chápeme, že každý koníček je drahý, ale jen nemnozí vědí, jak drahý je CHOV. Snad proto se mnozí domnívají, že když chovatel prodá koťata z vrhu, může se měsíce válet na Havaji za utržené peníze.
CHOV je velmi emocionální , ale teď nemyslím cicmání se s roztomilými koťátky. Ano, koťata k chovu neodmyslitelně patří. Každá kočka jím nejprve je. Zodpovědnost chovatele k rozvoji jeho plemene ho váže a omezuje ve výběru chovných zvířat. Musí dbát na zdraví předků, na povahy a typ. Volba srdcem, jak tomu je u koťat a koček mazlíčkářů je prakticky vyloučena. Jistěže si vybírá zvíře, které ho něčím osloví, ale neustále musí pamatovat na to, že pokud nechce jen množit kočky s PP, je třeba svou volbu přizpůsobit i požadavkům plemene a chovatelskému cíli. Chov sebou nese i těžká rozhodnutí v podobě hledání domovů mladým kastrátům, kteří do chovu z nějakého důvodu nemohli zasáhnout a nebo už svou úlohu v chovu splnili a mají právo žít klidný život kastráta se svou rodinou. Jen nemnohý kastrát může žít v chovné skupině. Ne proto, že , jak si laik myslí , už ho chovatel vyždímal a tak se chce zbavit darmožrouta. Ale proto, že zodpovědný chovatel staví prospěch svých zvířat nad svoje přání. Mnoho chovatelů s chovem končí, protože má k některému , nebo několika zvířatům tak silnou citovou vazbu, že se jich nechce vzdát.
CHOV je i náročný na znalosti. Dobrý chovatel nevystačí se základními znalostmi. Musí se neustále učit. Chovná skupina je velmi živý organismus s mnoha proměnnými. Chovné kočky se v různých částech svého reprodukčního cyklu chovají různě a proto se vztahy mezi nimi neustále mění. Soužití s chovným kocourem není jak mít na gauči milého, emocionálně stabilního kastráta a proto, aby se netrápil kocour ani majitel a nestrádal ani zbytek skupiny, musí se s ním chovatel naučit zacházet. Musí rozumět řeči svých zvířat tak, aby si vždy včas stačil všimnout, když jsou jejich potřeby nedostatečně uspokojovány. Zdravý chov může být jen v psychicky i fyzicky zdravé skupině. Kromě genetiky, kterou musí znát, aby se dokázal vyhnout geneticky neseným nemocem je třeba , aby uměl včas rozpoznat a řešit i aktuální nemoci, které se kočičí populaci nevyhnou, jako virozy, dietní chyby, zánět močových cest a mnohé další. K tomu všemu se musí orientovat v krmivařině, aby jeho kočky měly v jídelníčku , ve vhodném poměru zastoupeno vše, co potřebují ke zdravému vývoji.
CHOV je o zachování a šlechtění plemen. O zvyšování jejich kvality. Není to jak s houskami. Aby byl chov chovem, je třeba mít cíl a jít si za ním. Zdravější linie, milé, přátelské, vstřícné povahy a zároveň udržení a zlepšení typu chovaných zvířat kladou na morální vlastnosti chovatele velké nároky.
CHOV jsou i koťata. Sestavení vhodných chovných párů, jejich zdravotní prověrky, selekce nevhodných povah předchází krytí . Po něm, když jde vše dobře následuje březost. Ne vždy kočka koťata donosí. Možných následných komplikací je celá řada. Když koťata donosí, následuje porod. Přichází nervozita, starost, abychom byli doma, když to přijde, aby byl k dispozici veterinář, když se vyskytnou jakékoli komplikace , starost o matku, aby porod zvládla, aby měla dost mléka, přijala koťata, aby koťata byla plně vyvinutá, zdravá, sála a prospívala. První 2-3 týdny jsou to takové bezmocné myšky a tak přichází péče o to, aby měla vše, co potřebují a chovatel se dočkal toho krásného, krátkého období, kdy se z nich stanou roztomilá koťátka. Ta je pak třeba naučit používat záchodek, jíst pevnou stravu, nechat si ostříhat drápky, učesat kožíšky, prohlídnout uši, oči a ukázat jim, že lidé jsou báječní společníci. Když jde vše hladce, je to opravdu paráda. Jenže příroda má mnoho regulačních stavidel, zvláště u zvířat s vysokou reprodukční schopností, jako jsou kočky a počítá s vysokou ztrátovostí. Úskalí je mnoho. Od nedonošení, vstřebání plodů, přes porod císařským řezem, odmítnutí koťat matkou, neživotaschopných plodů, netestovatelných genetických onemocnění, přes klasické nemoce až po náhlá úmrtí a strašáka FIP.
CHOV je krásný koníček. Vyžaduje pevné morální zásady, cílevědomost, dostatek financí, velkou empatii k chovaným zvířatům a spoustu lásky ke kočkám. Stejně jako laikové každou chvíli narazí na kočku v nouzi, stává se to i chovatelům. Mnozí z nich mají doma , u rodičů, kamarádů, dětí…kočky, které sebrali z ulice a postarali se o ně. Z lásky ke kočkám sponzorují kastrační programy, útulky i dočasky. Nikde se tím nechlubí, nemají tu potřebu, prostě udělají co je aktuálně třeba. K tomu se pojí i ochota a schopnost přehlížet věčné poznámky o chovatelích zlatokopech, zbytečně namnožených vrzích, které zabírají místo kočkám z ulice od nezodpovědných množitelů.
CHOV je krásný koníček, jehož třešničkou na dortu jsou koťata, která nezabírají místo těm z ulice! Koťata, která přinášejí radost nejen chovateli, ale i novým majitelům a jejich prostřednictvím se další lidé učí lásce a empatii k celé kočičí populaci.
