Rubrika: Kočky mají 9 životů aneb nevzdávám se
-
Běží mi čas, teda život!
Když se ohlédnu za posledním rokem, shrnula bych ho tak, že se staly velké události, pěkné i ty, na které člověk není nikdy připraven. První půlrok roku 2017 byl krásný, blížila se svatba mé nejlepší kamarádky a byla jsem plná toho, že se můžu na jejím velkém dni z obrovské části podílet. Výtvarně jsem tvořila…
-
Zpátky do práce! Nebo ne?
„Uschopněna od 1. 3. Tedy pokud se na to cítíte…?“ zaznělo z úst mého gynekologa. No jasně, že se na to cítím. Už to bude 5 týdnů od operace a je mi opravdu mnohem líp. Horská dráha, o které jste se mohli dočíst v minulém článku (odkaz zde) sice pokračuje, ale den ode dne cítím…
-
Nekonečný příběh
Nepředstavovala jsem si zrovna, že zažiju po operaci dlouhodobou horskou dráhu, a to jak psychickou, tak somatickou. Tedy na úrovni duše i těla. Pocity velké radosti a naděje střídají bezmoc a smutek. Bolest se zdá být na ústupu, ale zase se vrací a udeří ještě větší silou. Chvíli mi je zima, bledne mi kůže, nehty…
-
Po operaci – 3. část
Druhý díl (čtěte zde) končil základní otázkou Života, Vesmíru a tak vůbec (kdo viděl film Stopařův průvodce po galaxii, ví moc dobře, o čem mluvím). Stále mi vrtá hlavou oněch nezodpovězených 180 minut na operačním sále. Ano, tři hodiny nejsou nějak závratná doba, ale ani to není málo. Začnu tentokrát rozhovorem, který jsem vedla s jednou…
-
Po operaci – 2. část
Můj dočasný „kamrlík“, ve kterém jsem pobývala šest dní z celkových sedmi, byl trojlůžkový pokoj číslo 9. Onen zbývající den strávený na pooperačním pokoji následoval hned po operaci, jak už vyplývá z jeho názvu 🙂 (Více o strachu před operací a následném probuzení po narkóze se dočtete zde: Po operaci – 1. Část.). Devítka byl poslední pokoj…
-
Po operaci – 1. část
Čas neskutečně letí a i když se to nezdá, jsem už týden po operaci. Já vím, není to nějaká závratná doba, ale mně přišel týden v nemocnici minimálně jako měsíc, ne-li déle. A to jsem původně měla „slíbeno“, že si v případě komplikací poležím nejmíň 2 týdny. Vrátím se nyní zpět v čase, tedy k…
-
Bylo, nebylo… O životě s endometriózou
Ani nevím, kde začít. Má nemoc ke mně přišla z čista jasna v roce 2014, ale řekla bych, že ve vzájemné symbióze spolu žijeme daleko déle. Od svých 11 let, co se mé tělo rozhodlo, že je čas a já se stala „ženou“, jsem zažívala to pravé peklo. Každý měsíc pravidelné splátky, za něco, co…